Žaneta Milošová - dobrovolnice, která boří mýty o kosmetice

18. 8. 2025

Jako malá vyráběla neviditelný prášek, teď je odbornicí na škodlivé látky

V jednom z posledních červnových týdnů, těsně před závěrem školního roku, se konal projektový den našeho nadačního programu Den pro školu na gymnáziu Kodaňská v Praze. Hodně netradiční workshop tu vedla Žaneta Milošová, přední expertka na škodlivé látky v kosmetice a také dobrovolnice programu Den pro školu. V rozhovoru mluví mimo jiné o tom, jak se k oboru dostala, jaká byla žákyně i o tom, co dětem během svých přednášek a workshopů vysvětluje.

 

Program Den pro školu ukazuje dětem ve školách různá povolání očima profesionálů z praxe. Kromě toho, že žáci a studenti poznávají různé kariérní cesty, životní vzestupy a pády, tak se dozvídají také řadu detailů, které jim mohou pomoci se rozhodnout třeba pro další studium nebo při výběru povolání. Jak to bylo u vás? Byla chemie vždy jasnou volbou?

Ani ne. Cesta byla delší a občas dost trnitá. Školu jsem jako dítě nemusela. Známky mizerné, ale vždycky mě zajímalo, jak věci fungují a co se děje kolem. Jako děcka jsme pořád něco objevovali, kopali v jeskyni, lezli po pískovnách, vařili vápno s černým bezem, dělali si „neviditelný prášek“ ze šrotu pro krávy a podobně… Zásadní zlom nastal kolem osmnácti na exkurzi v OZO Ostrava, právě tam mě chytla ekologie a odpady. Tím bylo ekologické semínko zaseto. Od té doby se začaly objevovat příležitosti a nápady, které se pomalu poskládaly do toho, co dělám dnes.

A proč jste se rozhodla věnovat se plně právě kosmetickým produktům a škodlivým látkám v nich?

Žaneta: Asi za to mohla frustrace. Někdy kolem roku 2014 jsem četla rozhovor s profesorem Patočkou, kde se zmiňoval o škodlivých látkách v kosmetice. Začala jsem pátrat, ale informace tehdy byly dost neuspokojivé. Rozhodla jsem se rozebrat složení jednoho „zázračného“ krému pro mamku. Trvalo mi to celý den a stejně jsem si nakonec nebyla jistá. Každopádně jsem zjistila, že obsahuje spoustu ropných složek, parabeny a další potenciálně škodlivé látky. A to mě naštvalo. Nepřijde mi v pořádku prodávat, když to přeženu, něco jako „toxický koktejl“ jen proto, že to má dobrý marketing a lidé věří značce. Vadilo mi, jak složité je složení pochopit. A právě proto jsem s tím chtěla něco udělat.

Přemýšlela jste někdy nad tím, že právě třeba téma kosmetiky by mohlo běžnou hodinu chemie plnou vzorečků a výpočtů, povznést úplně někam jinam a že by třeba k tomuto zajímavému oboru přitáhlo více studentů?

Žaneta: Ano! Přesně tak. I když člověk používá jen „přírodní“ suroviny, pořád je to chemie. Právě tohle je jeden z mých cílů: přiblížit chemii přes něco, co je každému blízké. Na workshopech o tom mluvím hlavně s učiteli chemie. Spousta z nich má chuť zkusit něco nového. Je to jako vařit špagety se zeleninou. Jednoduché, praktické, dobré. Studenti své výtvory můžou používat. Vidí smysl a propojí si teorii s praxí. Prošly mi rukama stovky studentů a pokaždé je to stejné. Jsou nadšení. Navíc si rovnou srovnají svůj výrobek z kvalitních surovin s běžným komerčním, který často obsahuje hlavně vodu, konzervanty a ropné látky. Už tím si vytvoří vlastní názor na to, co používají.

Když hovoříte s dnešními teenagery, jak moc důležité je pro ně životní prostředí a jeho ochrana?

Žaneta: Záleží na škole, rodině i tom, jestli se někde o téma otřeli. Občas slýchám: „Proč se snažit, když USA a Čína na to kašlou a ekonomika se musí točit?“ Jenže právě „točit“ by dnes mělo znamenat cirkulaci, tedy přemýšlet, co kupujeme, jak to využijeme a co s tím dál. I u složení výrobků to dává smysl. A ekonomika se může točit dál i šetrnějšími produkty a technologiemi. Když se o tématu mluví otevřeně a bez moralizování, mladé to často zaujme. Chtějí věci pochopit, ptají se proč, hledají smysl. V našem dotazníku 73 % z 689 dotázaných ve věku 13–26 let o škodlivých látkách něco ví, ale chtějí vědět víc. A jako nejzajímavější téma zvolili léky, doplňky stravy a kosmetiku.

Jako malá vyráběla neviditelný prášek, teď je odbornicí na škodlivé látky

V jednom z posledních červnových týdnů, těsně před závěrem školního roku, se konal projektový den našeho nadačního programu Den pro školu na gymnáziu Kodaňská v Praze. Hodně netradiční workshop tu vedla Žaneta Milošová, přední expertka na škodlivé látky v kosmetice a také dobrovolnice programu Den pro školu. V rozhovoru mluví mimo jiné o tom, jak se k oboru dostala, jaká byla žákyně i o tom, co dětem během svých přednášek a workshopů vysvětluje.

 

Program Den pro školu ukazuje dětem ve školách různá povolání očima profesionálů z praxe. Kromě toho, že žáci a studenti poznávají různé kariérní cesty, životní vzestupy a pády, tak se dozvídají také řadu detailů, které jim mohou pomoci se rozhodnout třeba pro další studium nebo při výběru povolání. Jak to bylo u vás? Byla chemie vždy jasnou volbou?

Ani ne. Cesta byla delší a občas dost trnitá. Školu jsem jako dítě nemusela. Známky mizerné, ale vždycky mě zajímalo, jak věci fungují a co se děje kolem. Jako děcka jsme pořád něco objevovali, kopali v jeskyni, lezli po pískovnách, vařili vápno s černým bezem, dělali si „neviditelný prášek“ ze šrotu pro krávy a podobně… Zásadní zlom nastal kolem osmnácti na exkurzi v OZO Ostrava, právě tam mě chytla ekologie a odpady. Tím bylo ekologické semínko zaseto. Od té doby se začaly objevovat příležitosti a nápady, které se pomalu poskládaly do toho, co dělám dnes.

A proč jste se rozhodla věnovat se plně právě kosmetickým produktům a škodlivým látkám v nich?

Žaneta: Asi za to mohla frustrace. Někdy kolem roku 2014 jsem četla rozhovor s profesorem Patočkou, kde se zmiňoval o škodlivých látkách v kosmetice. Začala jsem pátrat, ale informace tehdy byly dost neuspokojivé. Rozhodla jsem se rozebrat složení jednoho „zázračného“ krému pro mamku. Trvalo mi to celý den a stejně jsem si nakonec nebyla jistá. Každopádně jsem zjistila, že obsahuje spoustu ropných složek, parabeny a další potenciálně škodlivé látky. A to mě naštvalo. Nepřijde mi v pořádku prodávat, když to přeženu, něco jako „toxický koktejl“ jen proto, že to má dobrý marketing a lidé věří značce. Vadilo mi, jak složité je složení pochopit. A právě proto jsem s tím chtěla něco udělat.

Přemýšlela jste někdy nad tím, že právě třeba téma kosmetiky by mohlo běžnou hodinu chemie plnou vzorečků a výpočtů, povznést úplně někam jinam a že by třeba k tomuto zajímavému oboru přitáhlo více studentů?

Žaneta: Ano! Přesně tak. I když člověk používá jen „přírodní“ suroviny, pořád je to chemie. Právě tohle je jeden z mých cílů: přiblížit chemii přes něco, co je každému blízké. Na workshopech o tom mluvím hlavně s učiteli chemie. Spousta z nich má chuť zkusit něco nového. Je to jako vařit špagety se zeleninou. Jednoduché, praktické, dobré. Studenti své výtvory můžou používat. Vidí smysl a propojí si teorii s praxí. Prošly mi rukama stovky studentů a pokaždé je to stejné. Jsou nadšení. Navíc si rovnou srovnají svůj výrobek z kvalitních surovin s běžným komerčním, který často obsahuje hlavně vodu, konzervanty a ropné látky. Už tím si vytvoří vlastní názor na to, co používají.

Když hovoříte s dnešními teenagery, jak moc důležité je pro ně životní prostředí a jeho ochrana?

Žaneta: Záleží na škole, rodině i tom, jestli se někde o téma otřeli. Občas slýchám: „Proč se snažit, když USA a Čína na to kašlou a ekonomika se musí točit?“ Jenže právě „točit“ by dnes mělo znamenat cirkulaci, tedy přemýšlet, co kupujeme, jak to využijeme a co s tím dál. I u složení výrobků to dává smysl. A ekonomika se může točit dál i šetrnějšími produkty a technologiemi. Když se o tématu mluví otevřeně a bez moralizování, mladé to často zaujme. Chtějí věci pochopit, ptají se proč, hledají smysl. V našem dotazníku 73 % z 689 dotázaných ve věku 13–26 let o škodlivých látkách něco ví, ale chtějí vědět víc. A jako nejzajímavější téma zvolili léky, doplňky stravy a kosmetiku.

Kdybyste mohla doporučit pár jednoduchých věcí, které může každý z nás změnit a přispět tak zásadně k ochraně životního prostředí ale i k ochraně svého vlastního zdraví, co by to bylo??

Žaneta: Za mě jsou to malé kroky s velkým dopadem. Nijak vás neomezí a každý si může najít to, co mu sedí. Hlavní je jít krok za krokem a nemyslet si, že všechno musíme změnit hned.

  • Používat koncentráty a také tuhá mýdla, šampony, holicí přípravky.
  • Na běžný úklid klidně použít sodu a ocet.
  • Místo jednorázových plastových sáčků a tašek je lepší sáhnout po znovupoužitelných, třeba bavlněných, bambusových nebo jiných.
  • Nakupovat z druhé ruky kvalitní věci, hračky apod., pokud to jde.
  • Dávat přednost keramickému, litinovému nebo nerezovému nádobí před tím s nepřilnavým povrchem (kvůli obsahu a možnému uvolňování nebezpečných látek, např. PFAS).
  • Rozumět tomu, co používám. Číst složení, zajímat se o skutečnou funkci výrobku a nespoléhat jen na marketing. Pomoci mohou i různé aplikace, články nebo videa z věrohodných zdrojů.
  • Léky užívat podle pokynů lékaře. A klidně se občas zastavit a zamyslet: bolí mě hlava, protože potřebuji pilulku, nebo jen víc spánku, vody, pohybu, nehrbím se u monitoru a telefonu?

V programu Den pro školu jste aktivní dobrovolnicí a ve školách hovoříte o škodlivých látkách kolem nás, především v kosmetice. Ve vaší přednášce mimo jiné zazní i to, kolik kosmetických produktů denně spotřebujeme. Jak to tedy je a co všechno dnes používá třeba právě český teenager?

Žaneta: Samozřejmě záleží na konkrétním člověku, ale u dospívajících dívek se počet používaných kosmetických produktů denně pohybuje nejčastěji mezi 7 a 30. Průměrně je to zhruba 18 produktů denně. Patří sem třeba šampon, mýdlo, krém, deodorant, stíny, řasenka nebo lak na nehty. Často každý den, po mnoho let, někdy celý život. U chlapců je to obvykle méně, ale i oni často používají víc, než si sami uvědomují. U žen a mužů jsem to konkrétně nepočítala, ale běžně se uvádí průměr kolem 12 produktů u žen a 6 u mužů. Je to ale jen orientační. Záleží na věku, prostředí i zvycích. K tomu navíc jíme i nezdravé jídlo, pijeme vodu s určitým obsahem škodlivin a dýcháme nepříliš čistý vzduch. Každý jsme jiný a každý z nás má jinou odolnost. Ani já nejsem na stoprocentní, ale když můžu alespoň něco ovlivnit a něčemu se vyhnout, dává mi smysl to udělat.

Kdybyste mohla doporučit pár jednoduchých věcí, které může každý z nás změnit a přispět tak zásadně k ochraně životního prostředí ale i k ochraně svého vlastního zdraví, co by to bylo??

Žaneta: Za mě jsou to malé kroky s velkým dopadem. Nijak vás neomezí a každý si může najít to, co mu sedí. Hlavní je jít krok za krokem a nemyslet si, že všechno musíme změnit hned.

  • Používat koncentráty a také tuhá mýdla, šampony, holicí přípravky.
  • Na běžný úklid klidně použít sodu a ocet.
  • Místo jednorázových plastových sáčků a tašek je lepší sáhnout po znovupoužitelných, třeba bavlněných, bambusových nebo jiných.
  • Nakupovat z druhé ruky kvalitní věci, hračky apod., pokud to jde.
  • Dávat přednost keramickému, litinovému nebo nerezovému nádobí před tím s nepřilnavým povrchem (kvůli obsahu a možnému uvolňování nebezpečných látek, např. PFAS).
  • Rozumět tomu, co používám. Číst složení, zajímat se o skutečnou funkci výrobku a nespoléhat jen na marketing. Pomoci mohou i různé aplikace, články nebo videa z věrohodných zdrojů.
  • Léky užívat podle pokynů lékaře. A klidně se občas zastavit a zamyslet: bolí mě hlava, protože potřebuji pilulku, nebo jen víc spánku, vody, pohybu, nehrbím se u monitoru a telefonu?

V programu Den pro školu jste aktivní dobrovolnicí a ve školách hovoříte o škodlivých látkách kolem nás, především v kosmetice. Ve vaší přednášce mimo jiné zazní i to, kolik kosmetických produktů denně spotřebujeme. Jak to tedy je a co všechno dnes používá třeba právě český teenager?

Žaneta: Samozřejmě záleží na konkrétním člověku, ale u dospívajících dívek se počet používaných kosmetických produktů denně pohybuje nejčastěji mezi 7 a 30. Průměrně je to zhruba 18 produktů denně. Patří sem třeba šampon, mýdlo, krém, deodorant, stíny, řasenka nebo lak na nehty. Často každý den, po mnoho let, někdy celý život. U chlapců je to obvykle méně, ale i oni často používají víc, než si sami uvědomují. U žen a mužů jsem to konkrétně nepočítala, ale běžně se uvádí průměr kolem 12 produktů u žen a 6 u mužů. Je to ale jen orientační. Záleží na věku, prostředí i zvycích. K tomu navíc jíme i nezdravé jídlo, pijeme vodu s určitým obsahem škodlivin a dýcháme nepříliš čistý vzduch. Každý jsme jiný a každý z nás má jinou odolnost. Ani já nejsem na stoprocentní, ale když můžu alespoň něco ovlivnit a něčemu se vyhnout, dává mi smysl to udělat.

Žaneta Milošová, odbornice na škodlivé látky v kosmetice

Vede společnost GreenScan, kterou spoluzaložila a která prosazuje svobodu volby a právo na informace pro každého spotřebitele. Vystudovala Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava, obory Chemie a technologie ochrany životního prostředí a Environmentální inženýrství. S pomocí zahraničních partnerů vytváří vzdělávací portál s e-learningem, blogovými články, videi s odborníky, pracovními listy pro učitele a vzdělavatele, mobilní aplikací atd. Věnuje se popularizaci vědy, osvětě a vzdělávání v oblasti škodlivých látek kolem nás.

Jaký je podle vás typický mýtus okolo používání kosmetických přípravků a jejich škodlivosti? (např. čím dražší, tím kvalitnější, nebo když je to z lékárny, musí to být v pořádku, nebo je to dětská kosmetika, škodlivé látky v ní tedy nejsou… atd.)

Žaneta: Všechno, co jste uvedla, může být bohužel jen mýtus. Vždy záleží na konkrétním složení produktu. Často mi přijde až úsměvné, když krém za tisíc korun obsahuje třeba 80 procent vody, k tomu ropné látky a další levné složky, a jen přibližně jedno procento kvalitního oleje, jako je například jojobový, konopný nebo makový. Co se týká přípravků, které opravdu pomáhají s konkrétním zdravotním problémem, znám značku, která „léčí“, i když formálně nejde o léčivo. Složení možná není „supr zelený”, ale pokud pomůže, může to být rozumnější volba než nasazovat léky. V takovém případě dává smysl hledat spíš celkovou hodnotu než absolutní dokonalost složení.

Na jakou látku, která se může vyskytnout v kosmetických přípravcích, si opravdu dát pozor a proč?

Žaneta: Já osobně se vyhýbám BHT, PFAS, parabenům, ropným látkám, triklosanu atd. Protože existují lepší a méně škodlivé látky. I když je všechno o množství, proč bych měla používat něco, co je toxické pro vodní živočichy, karcinogenní, mutagenní nebo patří mezi endokrinní disruptory (tedy látky narušující hormonální rovnováhu v těle)? A taky voda. Jakmile je ve složení voda, většinou to znamená i nějaký konzervant. Navíc platíte za něco, co máte levně doma. Například šampon může obsahovat až 90 % vody, nakonec tak platíte hlavně za vodu, ne za účinné látky. Výrobky se převážejí a zbytečná hmotnost při přepravě zatěžuje životní prostředí. Samozřejmě voda jako taková je úplně v pořádku, jen ne vždy musí být součástí každého produktu.

Začalo léto, aktuálním tématem jsou opalovací krémy a ochrana pokožky. Jak vybírat krém tak, abychom co nejméně škodili sobě i životnímu prostředí, ale zároveň se opravdu chránili?

Žaneta: Na úvod: slunce ano, ale s rozumem a podle typu pokožky. Opalovací krém není výzva ke smažení, ale doplněk. I když přiznávám, taky jsem se před dvaceti lety grilovala. Slunce zlepšuje náladu a pomáhá tělu tvořit důležitý vitamin D₃. Když už, tak preferuji minerální filtry, hlavně oxid zinečnatý a případně oxid titaničitý, ale ne nano. Soustředit se na ochranu jak UVA tak UVB. Chemické filtry jako octinoxate, homosalate nebo oxybenzone známe asi padesát let, ale u některých už se řeší hormonální vliv a další rizika. Mexoryl zatím působí slibně, ale známe ho pořád krátce. Výzkum postupuje a za pár let může být vše jinak.

Když hovoříte s dnešními teenagery, jak moc důležité je pro ně životní prostředí a jeho ochrana?

Žaneta: Záleží na škole, rodině i tom, jestli se někde o téma otřeli. Občas slýchám: „Proč se snažit, když USA a Čína na to kašlou a ekonomika se musí točit?“ Jenže právě „točit“ by dnes mělo znamenat cirkulaci, tedy přemýšlet, co kupujeme, jak to využijeme a co s tím dál. I u složení výrobků to dává smysl. A ekonomika se může točit dál i šetrnějšími produkty a technologiemi. Když se o tématu mluví otevřeně a bez moralizování, mladé to často zaujme. Chtějí věci pochopit, ptají se proč, hledají smysl. V našem dotazníku 73 % z 689 dotázaných ve věku 13–26 let o škodlivých látkách něco ví, ale chtějí vědět víc. A jako nejzajímavější téma zvolili léky, doplňky stravy a kosmetiku.

Jak zdravě pobývat na slunci
(doporučení Žanety Milošové)

Používáme přírodní oleje a když víme, že budeme delší dobu na přímém slunci, sáhneme po směsi olejů s oxidem zinečnatým (non-nano) a mažeme jen nejvíce exponovaná místa, třeba ramena. Zároveň volíme i fyzickou ochranu: lehké oblečení, klobouky nebo šátky. Mažeme poměrně intenzivně a opravdu často, zhruba každou hodinu až dvě. Nad tím vším ale docela přemýšlejme, kdy přesně jsme na slunci, jak dlouho tam budeme, jestli se koupeme a podobně. Podle toho se vždy zařídíme, aby se nikdo nespálil, ale ani zbytečně neopálil.

Velkým tématem, které rozebírají i děti a učitelé ve výuce jsou plasty, jejich používání, uvolňování mikroplastů do životního prostředí i jejich ukládání v organismu u živočichů i u člověka. Čím jsou pro nás nebezpečné?

Žaneta: Asi největší problém plastů je jejich trvanlivost a schopnost se hromadit. V přírodě se nerozkládají, jen rozpadají na mikro a nanoplasty, které pronikají do vody, půdy i potravin. Záleží i na tom, o jaký typ plastu jde. Některé jsou toxické samy o sobě, jiné na sebe vážou škodliviny z okolí, například pesticidy, těžké kovy nebo zbytky léků. Takové částice pak fungují jako „nosiče toxinů“, pronikají do organismů a hromadí se v tělech zvířat i lidí. Mohou narušovat hormonální systém, vyvolávat záněty nebo poškozovat buňky. A co je nejhorší? Stále toho hodně nevíme.

V běžném školním dni používají děti různé plastové krabičky na svačiny, denně si nosí lahve s pitím. Nejčastěji právě plastové. Je nějaký „dobrý“ plast? A jakou alternativu byste doporučila nejen do školy, ale i třeba sportujícím dětem?

Žaneta: Plastům se úplně vyhnout nedá, ale není plast jako plast. Když už plast, bezpečnější jsou například polypropylen (PP) nebo polyethylen (HDPE). Vyhýbala bych se PC a PVC, které mohou uvolňovat bisfenoly, ftaláty a další rizikové látky, nebo plastům, u kterých ani není jasné, o jaký materiál jde. Lepší volbou mohou být lahve a krabičky ze skla, nerezu nebo kvalitního potravinářského silikonu (food-grade). Dobře poslouží i kombinace materiálů, např. nerez + bambus/dřevo, nebo voskované ubrousky a pytlíky na svačinu. Ať už jde o jakýkoli materiál, vždy je dobré ověřit výrobce a zjistit si nezávislé informace.

Svoje Dny pro školu máte rozdělené na dvě části – teoretickou, kde probíráte právě téma škodlivin v kosmetice, a praktickou, kde s dětmi vyrábíte kosmetické produkty tak, aby přesně věděly, co v nich je, nepřidáváte do nich žádné škodlivé látky a vysvětlujete jim, že i ony jsou účinné. Co všechno si děti mohou vyrobit a jaké suroviny používáte

Žaneta: Ano, teď to tak mám. Až do března mohu díky grantu z EU vést workshopy pro mládež zdarma a už teď mám kalendář docela nabitý. Mládež i jejich učitelé si mohou vyrobit třeba deodorant, pleťové tonikum, sérum, masku podle typu pleti, balzám na rty nebo zubní pastu... Všechno z kvalitních surovin a bez zbytečných nebo škodlivých přísad. Podle typu produktu saháme po jojobovém, konopném, makovém nebo kokosovém oleji, bambuckém másle, přírodních voscích, jílech, esenciálních olejích, vitamínu E, kyselině hyaluronové nebo růžové vodě.

Prozradíte nám na závěr svůj oblíbený kosmetický přípravek?

Žaneta: Vlastní vyrobené tonikum, sérum a krém jsem si úplně zamilovala. A nejen já, používá je i manžel a kamarádi a kolegové, kterým jsem je dala na vyzkoušení, a opravdu si je chválí. Krém používám i po holení. Po sprše mám po ruce nějaký olej, většinou nic zvláštního, klidně obyčejný olivový, a namažu se ještě na vlhkou pokožku. Využívám naše recepty, které máme na webu, případně si je ladím podle toho, co moje pleť zrovna potřebuje.

Den pro školu může být opravdu zábavný! Třeba právě s Žanetou Milošovou, která se zabývá tématy, která jsou dětem i dospělým velmi blízká, a prezentuje je populární a zábavnou formou. Ale v databázi Dne pro školu je řada dalších dobrovolníků, stačí je jen oslovit a připravit tak žákům nebo studentům skvělý den, ve kterém se dozví o zajímavých profesích a načerpají nové informace.