První soutěž Dne pro školu přinesla inspiraci i odměny

Jak vypadá koncertní produkce ze zákulisí? Jak funguje banka? Jak funguje svět kryptoměn, práce vědce nebo podnikatele? A proč může být setkání s člověkem z praxe jednou z nejsilnějších zkušeností, kterou si žáci ze školy odnesou?

Právě to ukázala první soutěž programu Den pro školu, která probíhala od 15. dubna do 19. června 2026. Učitelé měli jednoduchý úkol: pozvat si do výuky dobrovolníka z praxe, uskutečnit společné setkání a podělit se o zážitek na sociálních sítích. Ve hře byla odměna pro celou třídu, ale jak se ukázalo, největší hodnotu často přinesla samotná setkání.

Od koncertů přes technologie až po finance

Do soutěže se zapojily školy z různých koutů České republiky a potvrdily, jak pestré mohou být Dny pro školu. Deváťáci se například ponořili do světa koncertní produkce a nahlédli pod pokličku organizace hudebních akcí. Jinde dobrovolník představil žákům aikido nejen jako bojové umění, ale také jako cestu k respektu, disciplíně a zvládání konfliktů.

Velký zájem vzbudila také témata spojená s finanční gramotností. Žáci diskutovali o tom, odkud se berou peníze, jak fungují banky nebo jaké finanční návyky se vyplatí osvojit už v mladém věku. Středoškoláci navštívili bankovní prostředí přímo v praxi a poznávali fungování finančního světa z první ruky.

Nechyběla ani technologická a vědecká témata. Studenti se setkali s odborníky z oblasti moderních technologií, věnovali se umělé inteligenci, energetice, chemii nebo kryptoměnách a získali představu o profesích, se kterými se ve školních lavicích běžně nesetkávají.

Řada aktivit probíhala také formou exkurzí na pracovištích. Žáci tak měli možnost vidět skutečné pracovní prostředí, ptát se na kariérní cesty odborníků a lépe si představit, jak mohou jejich vlastní zájmy souviset s budoucím povoláním.

Jedno setkání může změnit perspektivu

Příspěvky škol ukázaly ještě něco dalšího. Zatímco dobrovolníci přinášejí do výuky odborné znalosti a osobní zkušenosti, učitelé oceňují především schopnost žáky motivovat a propojovat školní učivo s reálným světem.

Potvrzují to i zkušenosti zapojených učitelek. „Je to pro mě zajímavé profesně i osobně, setkat se s jinou profesí a zajímavými cestami, jak se k ní člověk dostal. Pro školy je to jednoznačně oživení studijního programu, my setkání využíváme v kariérovém poradenství a děti zapojujeme i do výběru odborníků,“ říká Tereza Květoňová ze Základní školy Pivoňka. Podobně vnímá přínos programu také Lucie Wágnerová z OA a VOŠ Příbram: „Studenti měli možnost nahlédnout do oblasti, která je aktuální a rychle se rozvíjí, prostřednictvím člověka s praktickými zkušenostmi. Den pro školu žákům otevírá nové obzory, motivuje je a ukazuje, že vzdělávání má přímou návaznost na skutečný život.“

Pro žáky je často cenné slyšet příběhy lidí, kteří otevřeně mluví nejen o svých úspěších, ale i o překážkách, omylech nebo nejistotách, které během své profesní cesty překonávali. 

Právě autenticita a možnost zeptat se na cokoliv patří mezi největší přednosti programu.
V Příbrami například studenty nejvíce zaujal svět kryptoměn.

„Největší zájem vzbudilo téma těžby bitcoinu a fungování světa kryptoměn. Studenty zaujalo, jak celý proces funguje v praxi, i možnost diskutovat s odborníkem, který jim dokázal složité téma přiblížit srozumitelně a poutavě. Workshop v nich vzbudil zvědavost a podnítil řadu zajímavých otázek,“ popisuje Lucie Wágnerová.

Také v Jedličkově ústavu ocenili žáci především praktickou stránku setkání. „Žáky nejvíce zaujaly ukázky 3D tisku a konkrétní výrobky, jako byly masky či drobné modely. Oceňovali také srozumitelný, zajímavý a přátelský výklad dobrovolníka. Setkání pro ně bylo zábavné a inspirativní,“ shrnuje učitelka Lucie Klapsiová.

Mnoho škol navíc ukázalo, že Den pro školu nemusí a ani nemá být jednorázovou zkušeností. Některé instituce spolupracují s dobrovolníky opakovaně a pravidelně zařazují setkání s odborníky do výuky jako přirozenou součást vzdělávání.

Opakovaná setkání výborně pomáhají žákům získat zdravější pohled na budoucí profesní směřování. Jak popisuje Tereza Květoňová: „Myslím, že díky dobrovolníkům děti lépe chápou, že cesta k různým profesím může být křivolaká. Že není potřeba přesně vědět, co chci dělat, ale dělat věci se zaujetím a nebát se toho, že na něco nestačím.“