Dobrovolník Dne pro školu Feisal Arabi: Dětem říkám, ať jdou za svým snem!

Na co se děti ptají nejčastěji?

Jestli už jsem někoho v práci zastřelil. Tak dětem vysvětluji, že v Česku máme policejní zákon, který musí policista dodržovat, a ať mi věří, že střelba je ten poslední krok, jak nebezpečnou situaci vyřešit. V zákoně máme také přesně uvedené, kdy můžeme zbraň použít. A pokud už vystřelíme, tak na prvním místě je vždy ochrana života osoby, proti které zasahujeme.

Původně jste vystudoval hotelovou školu, jak jste se nakonec stal policistou?

Nejdřív jsem pokračoval na vysoké škole ve studiu hotelnictví a turismu a pomáhal ve firmě, kde pracovala moje matka. Školu jsem nakonec nedokončil a nastoupil na plný úvazek. Tehdy nás v souvislosti s válkou v Sýrii navštěvovala cizinecká policie kvůli kontrolám a velmi často se na mě obracela, jestli bych jim nepomohl s tlumočením. Věděli, že umím česky, anglicky a arabsky. V té době jsem při zaměstnání hrál fotbal a na svůj věk měl poměrně velké příjmy. Pořídil jsem si BMW a krátce na to přišla vážná autonehoda. V kómatu jsem byl zhruba dva měsíce, rozbitá lebka, hadičky pro stravu a vývod. Totální obrat v životě. Vůbec jsem nemohl chodit, byl jsem na invalidním vozíku, tělo bylo slabé, na vlastní nohy jsem se začal stavět až po dalším měsíci. Až když jsem věděl, že jsem stoprocentně v pořádku, tak jsem se zkusil přihlásit k policii. Musel jsem nejprve splnit vše potřebné pro toto povolání.

Máte nějaký světlý moment z tohoto náročného životního období?

Ano, v léčebně jsem potkal svou současnou ženu Veroniku, která je magistra fyzioterapie a pozval jsem ji na večeři. Ona ale pozvání odmítla. Nevzdal jsem to a zeptal se jí, proč mě odmítla. Prozradila mi, že se bojí arabské kultury. Tak to se mi ulevilo, hned jsem jí vysvětlil, že se nemusí obávat, že nejsem muslim a že ji do ničeho nutit nebudu. Nakonec se rozmyslela a už jsme spolu šťastně osm let ve vztahu. Vzali jsme se a máme dva krásné syny.

Jak moc vám po nehodě pomohlo, že jste byl díky fotbalu ve vynikající fyzické kondici?

Díky tomu, že jsem byl profi fotbalista, neustále cvičil a byl v dobré kondici, jsem vlastně přežil tu nehodu. Fyzická kondice mi hodně pomohla, kdokoliv jiný bez fyzických předpokladů by dopadl špatně. To říkám i dětem ve škole, že sport a kondice je hrozně důležitá, nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit. Trvalo mi roky, než jsem se vrátil do plné kondice a dnes jsem na tom díky cvičení asi i lépe než před nehodou.

Což je zásadní i ve vaší současné profesi policisty. Jaká k ní vedla cesta?

Moji situaci úplně změnil covid a zákaz cestování, v cestovním ruchu nebyla práce, tak jsem chvíli pracoval v oboru podnikatelského pojištění, ale ani to nevyšlo. Začala válka na Ukrajině a já znovu řešil, co budu dělat a čemu se budu věnovat. A tak jsem si řekl, že to zkusím u policie.

Jaká byla odezva na žádost o práci u policie?

Hned dva dny poté mi volali z personálního, zda mám české občanství, což chápu, že je to první, co je zajímalo. To je to nejdůležitěji, aby mohl člověk pracovat u policie. Dnes jsem součástí útvaru cizinecké policie na pražském letišti Václava Havla.
 

Máte za sebou patnáct Dní pro školu, jaké z nich máte dojmy?

Mám obrovskou radost, že to děti baví, že je to zajímá a že od nich přichází upřímný a nefalšovaný zájem, otázky, pozornost. To mě naplňuje. Děti hltají každé mé slovo, mám skvělé zpětné vazby. Vyzývám je, ať kladou otázky, snažím se o otevřenou diskuzi. Chci jim říct, že nejsem hrdina, ale že i oni mají život ve svých rukou a sami o sobě mohou rozhodovat a plnit si sny. Po skončení jim rozdávám podpisy, ony se mnou naopak sdílejí svoje vlastní příběhy. Což mě hrozně baví. Jsme na jedné vlně.

Jak reagují na vaše vystoupení a příběh učitelé a učitelky?

Jsou nadšení, děkují mi, často se u mě najednou sejde více učitelek najednou. Hned si pak nadšení sdílejí mezi sebou a zvou i své další kolegyně.

Co je to hlavní sdělení, které předáváte dětem na Dnech pro školu?

Že mají život ve své moci a ve svých rukou a že život je tady, nikoliv na internetu! Ten život tady je reálný.

Jak se na Den pro školu připravujete?

Mám takový mustr na tři bloky. První blok je moje historie a životní příběh se Sýrií, druhý blok věnuji své práci u policie, zmiňuji souvislost se zákony, jak jsou pro děti důležité a že je potřeba je znát. Některé jim představím, aby měly představu, co se jich týká např. přestupkový zákon, trestní zákoník, zákon o silničním provozu. Vysvětluji, že policie tu není proto, aby někoho mlátila, jen má za úkol uklidnit vyhrocené situace. Třetí blok je shrnutí, reflexe, proč jsem tady, proč jsem přišel. A také, aby děti šly do všeho naplno, nevzdávaly se. Pokud pomůžu alespoň jednomu dítěti a otevřu mu oči, tak je to za mě velký úspěch.

Na co se ještě zaměřujete na svém Dni pro školu?

Upozorňuji na nebezpečné chování na internetu, který je plný lží, iluzí a podvodů. Upozorňuji je i na podvodné zprávy, které muži píšou holkám z falešných profilů, kdy za krásnými fotkami jsou zpocení tlusťoši, kteří ukazují jen to, co chtějí, aby ostatní viděli, nikoliv tu pravdu. Lákají mladé holky na  ži. Svět je zvrácený, samotného mě to štve, tak na to upozorňuji. Říkám dětem, že všechno, co chtějí dokázat, mají ve svých rukách. Nikdo jiný nemá právo dětem říkat, co je jejich cesta. A že důležité je se nevzdávat a zkoušet to - podruhé, potřetí, i popáté!