Děti toho na internetu hodně umí, ale v dovednostech kybernetické bezpečnosti pokulhávají, říká dobrovolník David Kudrna

Dobrovolník Dne pro školu David Kudrna je součástí týmu z oddělení vzdělávání NÚKIB, kde designuje vzdělávací aktivity pro děti i dospělé na téma kybernetické bezpečnosti. Ta je v dnešní době aktuálním tématem pro všechny bez ohledu na to, jakému oboru se plánují věnovat. Proč tomu tak je, s jakými situacemi se David při své práci setkává a jaké základní zásady chování na internetu by měli nejen studenti dodržovat? O tom jsme si s ním popovídali v následujícím rozhovoru..

Proč je důležité ve školách učit kybernetickou bezpečnost?

Vzpomínám si, jak to bylo, když jsem do školy chodil já. Museli jsme se s kamarády domluvit, kdy budeme „na internetu“, abychom si mohli zahrát třeba hru. Počítač s internetem jsme zapnuli, zahráli si, a pak ho zase vypnuli. Dnešní děti tohle neznají, jsou zvyklé na to, že internet je vždy a všudypřítomný. Proto už nehovoříme o „off-line“ a „on-line“ světě. Výstižnější je pojem „on-life“, digitální přítomnost. Aby děti v digitální přítomnosti obstály, potřebují znát její výhody, možnosti, příležitosti, ale také rizika a hrozby.

S jakými problémy se ve školách nejčastěji potkáváte?

Když se bavím s učiteli, nezřídka se ukáže, že si pod pojmem „kybernetická bezpečnost“ představují především prevenci kyberšikany a rizikové komunikace na sociálních sítích. Chtějí, abychom přijeli a dětem témata odpřednášeli. To je ale jen malá výseč z koláče témat kybernetické bezpečnosti. Stává se také, že zkušenosti dětí o několik let předbíhají obsah preventivních programů. Děti jsou na sociálních sítích třeba od 7 let, ale až ve 12 letech se k nim dostávají rady, které jim v tu dobu bývají spíše pro smích.

Uvedl byste nějaký příklad, co tedy děti vlastně zajímá?

Šesťáci se běžně ptají na to, jestli je špehuje Google, kolik peněz si vydělá hacker, jestli jsou roboti nebezpeční nebo jak je možné, že jim někdo odcizil herní účet, když měli zapnuté dvoufaktorové ověřování. Tím se jednak snažím ilustrovat, co vše kybernetická bezpečnost znamená, ale také to, jak pozadu bývají osvětové programy oproti zkušenostem a uvažování žáků. Nedávno se nás jedna šesťačka ptala, zcela vážně, jestli když existuje kyberšikana, existuje i kyberláska nebo kybersex.

Co dětem při brouzdání po internetu či na sociálních sítích hrozí?

Já si myslím, že totéž, co dospělým. Představte si, že je vám 13 let. Jak vypadá vaše digitální přítomnost? Máte profily na sociálních sítích, komunikujete přes messenger, sdílíte obsah, komentujete, zkoušíte různé aplikace, stahujete a hrajete hry, zapojujete se do dění v komunitách a tak dále. To jsou právě ty výhody a příležitosti digitální přítomnosti. A všechny na sebe vážou určité hrozby.

Zdá se, že děti často ovládají práci s internetem lépe, než dospělí...

Děti toho na internetu hodně umí, často se to naučí samy, mimo školu. Ale v dovednostech z kybernetické bezpečnosti pokulhávají. V průzkumech se zjišťuje, že děti různého věku, už od 7 let, mají zkušenost s tím, že jim někdo odcizil účet, herní postavu, do které třeba investovaly kapesné, stáhly soubor, který jim zaviroval počítač, nainstalovaly škodlivou aplikaci a tak dále. Záměrně se snažím ukázat, že i když zpravidla mívá největší mediální prostor kyberšikana, ta problematika je mnohem rozsáhlejší. Nehledě na to, že k rozvoji kyberšikany může přispět i slabě zabezpečený mobilní telefon.

Co byste doporučil rodičům a učitelům?

Když se bavíme s učiteli na chodbách nebo s rodiči na besedách, opakuje se jedna konkrétní obava: „My tomu nerozumíme, nechceme si udělat ostudu.“ Já to chápu. Není snadné mluvit o zabezpečení profilu na sociální síti, když ji sám nevyužívám a nikdy jsem tam nebyl. A pravdou je, že prázdné rady děti rychle odhalí. Proto je důležité si s dětmi povídat. Zjistit, co rády dělají, používají a poptat se, jestli nebo jak mají například svůj oblíbený herní účet zabezpečený.

Chtějí si děti o kybernetické bezpečnosti povídat?

Aby děti byly ochotny sdílet s dospělými tyto informace, je potřeba zdravé klima ve třídě. To je však na jinou diskusi. My to ve školách jako hosté máme asi jednodušší, děti se otevřou poměrně rychle. Důležité je také neodsuzovat hned jejich digitální záliby, když jim jako dospělí nerozumíme, a nechat si to celé vysvětlit. Uvědomme si, že my z pohledu dětí děláme taky spoustu zvláštních věcí. A líbí se mi, že ve své otázce zmiňujete rodiče i učitele. Někdy rodiče očekávají, že tyto věci má učit škola, a učitelé naopak to, že by to děti měly umět z domu. Je to někdy horká brambora.

A jak právě tomuto napomáhá NÚKIB, čemu se tam věnujete?

Vytvořili jsme a nabízíme bezplatné naučné materiály, které mohou učitelé využít ve výuce a rodiče doma. V nabídce jsou produkty pro mateřské školy, základní i střední školy. Využíváme různé didaktické nástroje, komiksy, videa nebo třeba ilustrované povídky. Do kurzu pro náctileté se nám podařilo zapojit 10 youtuberů. Věřím, že je z čeho vybírat. Kromě toho spravujeme také rozcestník osvětových materiálů, kde jsou desítky dalších atraktivních materiálů. Od pexesa po podcasty.

Můžeme někam odkázat učitele či rodiče, kteří by potřebovali podklady či jinou pomoc při vedení děti k bezpečnému chování na internetu?

Všechny materiály, o kterých mluvím, najdete na osvětovém portálu NÚKIB. V říjnu 2022 pořádá NÚKIB také Festival bezpečného internetu, kde budou mimo jiné i webináře pro učitele. Budeme si povídat právě o tom, jak s dětmi ve škole tato témata řešit a v premiéře uvedeme zcela nové Kyberpohádky pro ty nejmenší klikače. Více informací k Festivalu bezpečného internetu získáte zde.