„Když jsem se hlásil na střední školu, pořádně jsem nevěděl, co vlastně chci v životě dělat. Měl jsem jen omezené informace o tom, co obnáší různá povolání,“ říká Petr Pavel.
Kateřina Bártová | 19. 9. 2023
Rozhovor s dobrovolníkem, který se rozhodl dělit v rámci projektu Den pro školu o svou vášeň pro programování se studenty. Dříve vedl kroužek programování pro děti a nyní se věnuje práci s mládeží ve školách formou přednášek a workshopů. V rámci praktické hodiny v běžné školní výuce mluví o jeho motivaci, zkušenostech a posilování soft skills u dětí.
Co vás přivedlo na myšlenku stát se naším dobrovolníkem?
Již dříve jsem vedl kroužek programování pro děti, jezdil jsem jako instruktor i na tábor. Vzpomínám si, když jsem byl žákem, nic takového jako Den pro školu neexistovalo. Když jsem se pak hlásil na střední školu, pořádně jsem ani nevěděl, co vlastně chci v životě dělat. Měl jsem jen omezené informace o tom, co obnášejí různá povolání.
Když nám kdysi ve škole učitel popisoval, co dělá vědecký pracovník, neznělo to rozhodně jako něco, co by mě bavilo. Snažím se proto raději v dětech vzbudit pocit z mé profese než jim prezentovat suché informace. Svou profesi programátora dětem připodobňuji k detektivní práci – většinu času hledám a opravuji chyby.
Už jste přednášel ve škole třikrát. Bylo pokaždé tématem vaše povolání programátora?
Paní učitelky nechaly téma vždycky na mě, ale předem věděly, co chystám. Nabízím tři oblasti – jednou je programování, které se snažím žákům i ukázat. Uvědomuji si ale, že toto zaujme tak dva tři lidi z celé třídy. Protože programuji webové aplikace, ke kterým se hodí znát jazyk html, otevřu prohlížeč, zobrazím vnitřnosti webové stránky a názorně ukážu, jak třeba změnit titulek. Tohle může zajímat tak sedm až deset lidí z publika. To je už docela zábavné, a tak to může někoho přimět k hlubšímu zájmu.
Pro učitele existuje mnoho možností, jak uspořádat jejich „Den pro školu“! Inspirujte se projektovým dnem ze školy Mendíků.
Pro učitele existuje mnoho možností, jak uspořádat jejich „Den pro školu“! Inspirujte se projektovým dnem ze školy Mendíků.
Věnujete se totiž také osobnímu rozvoji. Dotkl jste se s dětmi i této oblasti?
Protože pracuji na volné noze, mluvím hodně o tom, co obnáší svoboda, kterou v práci mám. Programování je jedno z povolání, které můžete dělat nezávisle. Paní učitelky po mně často chtějí, abych mluvil o tom, jak je důležité se vzdělávat. Zodpovědnost za vlastní vzdělávání se mými tématy prolíná. Snažím se u dětí povzbudit osobní odpovědnost za to, čeho chtějí v životě dosáhnout a co pro to musejí udělat.
Toto téma se právě překrývá s mou třetí oblastí, kterou je seberozvoj. Snažím se dětem ukázat, že je dobré pozorovat, jak žijí, jak přemýšlí, co je vede k tomu, co dělají. Velké téma jsou mobily a sociální sítě. Zmiňuji se o tom, jaký je to žrout času a jak je dobré pozorovat, proč na sítích trávím tolik času a co mi to vlastně dává.
Takže programování, život na volné noze a vlastní rozvoj zmiňujete při každém svém setkání s dětmi?
Ano, o těchto třech směrech mluvím vždycky. Mívám dvě hodiny spojené dohromady. Snažím se děti od samého začátku vyzvat, aby mi klidně skákaly do řeči a ptaly se. V první škole se ptali žáci průběžně, další otázky pak psali na papírky. To bylo ještě zajímavější. Dotazy jsem si nechal a použil je v dalších dvou školách. Snažím se nepřednášet, ale hodně se s dětmi bavit.
Jaká témata je zajímají?
Ptají se třeba na stres a jak ho zvládat. Zajímá je také, kolik beru. Protože je to v mém případě docela proměnlivé, říkám jim konkrétní průměrnou částku. Když se jim to zdá hodně, bavíme se o tom, co všechno je potřeba z hrubého příjmu uhradit a že třeba nemám placenou dovolenou. Myslím si, že se riziko práce na volné noze pořád přeceňuje, ale je dobré se o nich zmiňovat.
Dala vám účast na Dni pro školu možnost vašeho vlastního rozvoje? Posílil jste si nějaké kompetence?
Teď už dokážu své vystoupení udělat lépe. Mám za sebou už třetí iteraci. Sám za sebe beru Den pro školu jako příspěvek naší společnosti, což mi dělá dobře na duši.
Když si vzpomenete na vaše školní léta, co vám tehdy chybělo, abyste se mohl třeba lépe rozhodnout, jaké oblasti se věnovat?
Byl to přesně někdo přímo z oboru. Člověk, který má vyhrnuté rukávy, ruce od oleje a není to žádný akademik. To jsem zažil až na vysoké škole, kde podobný člověk ve mně vzbudil velký zájem o dané téma. Děti se učí zážitkem, hodně jim záleží na jejich pocitech.
Je podle vás nějaké téma, o kterém by se mělo ve školách víc mluvit?
Všechno to souvisí s tím, jakými možnostmi disponuje i učitel. Jakmile se stará jeden člověk ve třídě o třicet žáků, tak může být samotné učení dětí opravdu velmi obtížné. Kdyby mohl učitel pracovat s menšími skupinami a mohl všechny zapojit, určitě bych se soustředil na soft skills, které ale člověk sám musí mít v malíčku. Hodně lidí si ze základní školy odnáší šrámy na duši, takže bych rozvíjel spolupráci a empatii s ostatními.
Chcete si také vyzkoušet, jaké je to pocit sdílet své profesní zážitky se žáky a studenty ve školách? Zapojte se jako dobrovolník programu Den pro školu a zažijte skvělý den plný inspirace!