8 tipů na duševní pohodu od terapeutky Pavlíny Doležalové

Dobrovolnice Pavlína připravila doporučení na zvládání stresu (nejen) pro učitele. Výuka plná změn a náročných situací může vést k vyhoření. „Aby jednotlivé kroky fungovaly, je třeba je poctivě praktikovat každý den. Netrapte se ale tím, že na vás nezabírá všechno a hned. Nebojte se zkoušet, co sedí právě vám a s nikým se nesrovnávejte,“ radí psychoterapeutka.

1. Práce počká
Nebojte se dát si pauzu. Práce se nezblázní, to spíš vy z ní. Občas je třeba vystoupit z rozjetého vlaku, načerpat sílu a pak zase jet dál. Užijete si tak víc celou cestu. A skvělé na tom je, že stačí opravdu i 15 minut. Ty si každý určitě najde.

2. Udělejte si to po svém
Když už se musíte podřídit pravidlům, zkuste si aspoň některé povinnosti přizpůsobit podle svého životního rytmu a aktuální nálady. Nemusíte dělat vše neustále na 100 % - nejste roboti, ale lidé. Naslouchejte svým emocím, ty nám většinou spolehlivě nastíní, jak jste na tom s energií.

3. Pište
Papír snese hodně. Když zrovna nemáte po ruce někoho, komu se můžete svěřit, vypište všechny chmury a obavy do deníku nebo třeba i na obyčejný ubrousek. Hlavě se okamžitě uleví a papír potom můžete roztrhat a vyhodit. Nebo si ho založte a pak se k němu vraťte, abyste si připomněli, co jste řešili.

4. Rozhýbejte tělo a zklidněte mysl
Tělo a mysl jsou provázaný celek – jedno bez druhého nebude dobře fungovat. Zkuste přes den několik minut věnovat cvičení nebo protažení. Nejlepší je jít na vzduch. Dobře se vyspěte a jezte zdravě. I malá procházka zvedne náladu a chuť dál pracovat.

5. Připomeňte si motivaci
Když na vás dopadne tíha povolání, připomeňte si své úspěchy. Co se vám v práci kdy povedlo? Kde jsou vaše silné stránky? Uvědomte si, proč právě tuhle práci děláte, v čem a kdy vás naplňovala a jaké je vaše poslání. Nemá smysl dělat práci, která vás dlouhodobě nenaplňuje.

6. Volejte blízkým
Když se dostanete do krize, zavolejte někomu, komu důvěřujete a komu můžete svěřit, co vás trápí. Nejlépe někomu, kdo vás zná a porozumí tomu, co potřebujete. Mohou to být rodiče, sourozenci nebo přátelé. Když problémům dáte jméno, lépe se vám s nimi bude zacházet.

7. Volejte odborníkům
Nemáte-li svého důvěrníka, jsou tu psychologové, terapeuti, koučové, psychiatři či krizoví interventi. Zavolejte jim, nebo za nimi zajděte. Nejhorší, co můžete udělat, je nechat problémy a nepříjemné pocity „vyhnít“. Nevyhnijí. Začnou mokvat a zanítí se. A to je škoda, protože existují lidé, kteří vás mohou podpořit. Najdete je třeba na Lince pro rodinu a školu (116 000). Je zdarma, anonymní a funguje nonstop.

8. Dýchejte!!!
Zpomalte, uberte a zkuste správně dýchat. Hluboce, pomalu a dlouze, ne mělce a zkráceně, jak to při stresu bývá. Položte si ruce na břicho a představujte si, že v něm nafukujete balónek. V nádechu jde břicho nahoru, při táhlém výdechu klesá co nejvíc to jde. Postup opakujte.