Očima dobrovolníka – Pavel Matějíček

Pavel je jedním z dobrovolníků Dne pro školu a na školy přináší témata jako je kybernetická bezpečnost a hacking. Pavel už za sebou svou premiéru má a dokonce si i Den pro školu několikrát zopakoval. O svých zkušenostech napsal na svůj blog spajk.cz a s Pavlovým svolením publikujeme jeho text i na blogu Den pro školu.

Co mě k tomu vedlo

Koncem minulého roku jsem na Twitteru narazil na zmínku o projektu Den pro školu. Mrkl jsem tedy na jeho web a projekt mě zaujal – má za cíl propojit odborníky z praxe se školami. Osobně mě v minulosti tohle hodně chybělo – neměl jsem vždy štěstí na učitele a hodně mě mrzelo, když jsem viděl, že učitel sám vykládá naučenou látku, která ho nebaví a navíc v ní plave.

Oproti tomu vím, že svět je plný lidí, kteří svou práci milují, rozumí jí a neváhají se o své zkušenosti podělit s ostatními. Protože jsem měl v životě štěstí i na fajn lidi a dost jsem se toho díky nim naučil, řekl jsem si, že je ten pravý čas něco vrátit světu. A tak jsem se rozhodl do projektu přihlásit

Jak to celé probíhá

Stačilo vyplnit něco o sobě, obor ve kterém podnikám/pracuji a co chci dělat a proč. Většinu lidí zaujme, když uvedete že jste Etický hacker a nejspíš to pomohlo i v tomto případě. Po podání přihlášky vás do pár dní kontaktují z projektu Den pro školu. Pokud vás do projektu vyberou, zveřejní váš medailonek na svém webu, kde ho pak mohou najít učitelé a žáci. Někdy hledají učitelé sami, někdy společně s dětmi a nechají je vybrat si, kdo by pro ně byl přínosem a toho pozvou.

Pak proběhne koordinační hovor odborník-učitel, kde se pobavíte o tom, jaké má kdo představy, co je cílem a jsou zvolit formu. Tohle osobně považuji za super věc, protože to hned ze začátku pomůže nastavit reálná očekávání a nedochází k případným nedorozuměním. Rovnou tak poladíte i datum a čas, kdy se akce realizuje. Já osobně preferuji živáky, ale někdo to prý dělá i online. Forma, jakou bude setkání probíhat, může být také různá – přednáška, beseda, webinář, piknik… záleží jak se domluvíte. 🙂 S jednou paní učitelkou jsme po páťáky připravovali i detektivní hru.

Osobně jsem si na Den pro školu vyhradil jeden až dva dny v měsíci – přeci jen, nejde se věnovat jen dobročinnosti a musí se i vydělávat a nastavil si na webu, že jezdím jen Prahu a Střední čechy. Nicméně kdyby bylo něco extra a byl na to prostor, výlet bych si asi udělal.

Co mi to dává a co dávám já

Musím říci, že mě to nabíjí energií jako málo co – děti jsou super, hlavně když je nemusíte učit každý den. 🙂 Protože mám sám dva syny (6 a 8 let) a synovce (14 a 16 let) tak se udržuji v obraze a děti to vidí – nejsem jen cizí nudný “odborník”, ale chlápek co zná jejich svět. A kdyby jen zná, pomáhal ho i spoluvytvářet. 🙂 Navíc sám od mala hraju počítačové hry – a na to děti slyší a když je na úvodním slajdu prezentace panáček z Robloxu, tak je to i super icebreaker. A protože ještě k tomu mluvím tak, jak je mi přirozené a nehraju si na lektora rétoriky, tak mě ty děti prostě tak nějak berou – za což jsem moc rád.

Dětem se snažím předat nejen základy kyberbezpečnosti, ale hlavně to udělat formou, kterou pochopí – tzn. nerecituji jim definici zákona o nebezpečném pronásledování, ale ukážu jim, jak a proč si na Fortnite nastavit dvoufaktorové ověření, jak rychle jde vygenerovat 1784 kombinací hesel na téma Harry Potter i proč si neukládat hesla v prohlížeči a jak používat správce hesel.

Také je nestraším padesátiletými pedofily z Lidé.cz (o kterém děti ani neví že existuje), ale vysvětlím jim, proč neposílat svému crushi (někdo do koho jste bezhlavě zamilovaní) nudes (nahé fotky) – po rozchodu totiž může dojít (a taky často dochází) k jejich zveřejnění z pomsty a následnému sdílení ve speciálních skupinách na Redditu či Discordu. A to tak nějak nechcete…

Děti ví víc než dospělí

Spousta rodičů měla po shlédnutí filmu „V síti“ pocit že ty jejich chudinky jsou bezbranné proti světu plnému pedofilů. Není to tak, je to jen zkreslený pohled tvůrců filmu a nepoučených rodičů – ti sami totiž dnešnímu světu často nerozumí, minimálně ne tomu virtuálnímu, kde jejich ratolesti tráví často více času než v reálu. Děti s technologiemi vyrostly, umí notorické posílače dickpicků (fotky penisů) jedním kliknutím zablokovat a zabanovat, stejně tak umí plynně přecházet mezi svými falešnými profily a celkově se chovat poměrně nečekaně bezpečně. Padesátiletého boomera poznají na chatu nahned a opravdu na něj nejsou zvědaví, takže jde na blacklist poměrně instantně.

Učitelé mi často říkali, že by podobné školení potřebovali spíše oni, než ty děti. A to je svatá pravda – učitele školím také a mám to akreditované i u MŠMT, tak kdybyste měli zájem klidně se ozvěte a EU to zacvaká. 🙂  Odkaz zde: https://boit.cz/bezpecnost-deti-na-internetu/

Příjemně mě teď představila paní učitelka ze školy ve Vlašimi – pozvala redaktorku Českého rozhlasu, která udělala rozhovor se mnou i s dětmi – věřím že to pro ně byla super zkušenost a doufám, že se v rádiu uslyší.

Závěrem…

… bych rád poděkoval super dámám ze Dne pro školu, se kterými jsem měl tu čest mluvit, protože odvádí super práci a tenhle projekt mě moc baví a vidím v něm smysl. Pokud tedy máte co nabídnout, zaregistrujte se také, nebo podobnou službu nabídněte své alma mater.